2. Předmět  politologie

 

Politologie je akademická disciplína, která se zabývá studiem vlády a politiky.

 

Předmětem jejího zájmu je:

*      fungo­vání státu, jeho institucí a funkcí,

*      fungování politických systémů,

*      činnost politických stran, politických organizací a zájmových skupin,

*      politické chování lidí,

*      analýza politických ideologií,

*      tvorba soci­ální politiky,

*      vztahy mezi státy.

 

Podle toho, jak se staví k jednotlivým předmětům jejího zájmu rozlišujeme:

*      politologii pozitivní,

*      politologii normativní,

*      nově se ještě přiřazuje politologie prognostická.

 

Pozitivní politologie

Zabývá se:

*      popisem politické (sociální) re­ality,

*      konstatuje, že něco je – konstatuje politickou, společenskou situaci.

Někdy se jí také říká empiric­ká nebo deskriptivní, protože vychází z výzkumů a pozorování, které potom zobecňuje.

Pozitivisticky se chovají některé společenskovědní směry v USA. Typickým příkladem je Chicagská škola a na ní navazující behaviorismus:

*      zabývá se:

Ø      projevy chování v politické oblasti,

Ø      smě­ry zabývající se analýzou politického systému jako celku

v     tzn. politic­ké instituce, právo, strukturu vlády

Ø      směry, které jsou částí systému

v     zájmové skupiny, politické strany, elity

Ø      analýzou politických po­stojů a volebního chování.

V 60. letech 20. století se proti této škole zvedla vlna kritiky. Odpůrci ji považovali pouze za prostě vědeckou disciplinu založenou na přesných experimentech – považovali ji za hodnotově neutrální (value-free), protože se stranila jakéhokoliv komentáře společenské situace. Nejvíce jí byla vytýkána okázalá objektivnost. Dalším argumentem kritiků byl fakt, že je příliš determinována (ovlivněna) společensko-politickou situací a nepřináší žádná řešení, jak určitou situaci, problém změnit.

 

Chicagská škola (podle internetové encyklopedie Wikipedia)

*      je označení myšlenkového proudu v sociologii, který se začal utvářet ve 20. letech 20. století na univerzitě v Chicagu,

*      mezi profesionální zájmy autorů hlásících se k této škole patřila především sociologie města a kriminologie,

*      Chicagská škola je též proslulá svým pozitivistickým přístupem k poznání a tvůrčím experimentováním s výzkumnými metodami:

Ø      chicagští badatelé významně rozvinuli např. metodologii terénního výzkumu, přímého pozorování nebo koncept případových studií,

*      do chicagské sociologické školy bývají řazeni:

Ø      Robert Ezra Park,

Ø      Ernest Burgess,

Ø      Ruth Shonle Cavan,

Ø      Edward Franklin Frazier,

Ø      Everett Hughes,

Ø      Roderick D. McKenzie,

Ø      George Herbert Mead,

Ø      Walter C. Reckless,

Ø      Edwin Sutherland,

Ø      W. I. Thomas,

Ø      Frederick M. Thrasher,

Ø      Louis Wirth,

Ø      Florian Znaniecki a další.

Chicagská univerzita samotná má velký význam zejména pro americkou sociologii – v roce 1892 zde byla založena vůbec první katedra sociologie ve Spojených státech a o tři roky později tu také začal vycházet první americký sociologický časopis American Journal of Sociology.

 

Normativní politologie

Normativní politologie vychází (často) z filoso­fie a aplikuje některé její metody nebo teorie na politickou reali­tu:

*      postupuje tedy spíše dedukcí od obecného ke konkrétnímu,

*      používá hodnotové soudy – tj. stanoví, co by být mělo, jak by mělo něco být.

Patří sem především „normy“ vytvořené v rámci tzv. politické filosofie a teorie (filozofické a politologické myšlení Evropy od antiky do současnosti).

 

Politologické discipliny

*      politické teorie

Ø      dějiny politických teorií, politická filosofie, politické ideologie;

*      politické instituce

Ø      teorie státu, ústava, státní správa;

*      politické systémy

Ø      obecně demokracie, fašismus, socialismus, i konkrétní systémy jednotlivých zemí a jejich vzájemné srov­návání;

*      politická sociologie

Ø      teorie moci, její rozdělení ve společnosti, politické strany, zájmové a nátlakové skupiny, protestní hnutí, politická participace, socializace, politika;

*      politická ekonomie

Ø      světová ekonomie, makroekonomie, eko­nomické teorie, dějiny ekonomických teorií;

*      mezinárodní vztahy

Ø      mezinárodní politika, mezinárodní orga­nizace, integrační seskupení, mezinárodní právo, mezinárodní ochrana lidských práv, politická geografie, geopolitika.

 

Metoda politologie

Každá věda má  svou meto­du, tj. vědecký postup, způsob, který umožňuje získá­vání nových poznatků. Těchto postupů může být několik. Jsou to:

*      Klasické postupy

Ø      popis

v     politických struktur a organizací (stran), procesů (volby) či událostí (aféra Watergate)

Ø      historická metoda

v     sledování historického vývoje (nástup fašismu) nebo institucionální změny (ústavní vývoj na našem území)

Ø      srovnávání (komparace)

v     podobností a rozdílů (politických systémů), které může lépe odpovědět na sporné otázky a dává možnost zobecně­ní

*      Nové postupy

Ø      empirický výzkum nebo průzkum

v     se kterými pracuje především sociolo­gie (volební preference voličů v průběhu volebního cyklu)

Ø      statistika

v     která souvisí především se sociologic­kým výzkumem

Ø      eko­nomická" teorie veřejné volby

v     založena na určitém zobecně­ní a racionalizaci očekávání jednotlivých účastníků politického procesu (volby)

Ø      experimentální metody

v     simulace určitých mode­lových situací

Ø      tzv. filozofické metody

v     metoda kritického racionalismu, fenomeno­logická m., dialektická m., apod.

 

Politologie a ostatní vědy

P. souvisí víceméně se všemi společenskovědními disciplínami.

Ně­kdy bývá s některou z nich dokonce ztotožňována, jindy se jí při­suzuje interdisciplinární charakter (politologie jako společen­skovědní hybrid), nebo je chápána zcela jako samostatný obor, který je spjat:

 

*      s filosofií:

o       s politickou filosofií: politologie se vyčlenila z filosofie, řada filosofů byla významnými politickými teoreti­ky (počínaje Platónem), a poskytuje jí obecné metody (např. dialektiku) i konkrétní teorie (vysvětlení vzniku státu);

o       sou­vislost nalezneme i mezi politologií a filosofickými disciplína­mi - etikou, logikou nebo estetikou (např. Scruton);

o       politická filosofie bývá zařazována mezi ostatní politologické disciplíny, dnes bychom do ní mohli zařadit u nás Vladimíra Čermáka a ve světě třeba Johna Rawlse nebo Hannah Arendtovou;

*      se státovědou:

o       předmětem zájmu státovědy je studium státu, jeho vzniku, podstaty a fungování, tedy oblastí spadajících i do politologie;

o       přesto (nebo právě proto) bývá někdy se stá­tovědou ztotožňována;

o       pro vývoj obou disciplín má význam „Státověda" od Georga Jellinka, která vyšla u nás v roce 1906, nebo kniha „Státověda a theorie politiky" od Zdeňka Neubau­era z roku 1947;

*      se sociologií:

o       sociologií politickou: obě disciplíny se zabývají mocí, jejím dělením a strukturou, politickými strana­mi, volebním chováním, apod.;

o       u nás byla tato oblast zastou­pena T. G. Masarykem, E. Benešem, I. A. Bláhou, dnes ji před­stavuje V. Bělohradský;

o       zakladatelem světové politické sociologie je Max Weber, významným současným sociologem je Ralf Dahrendorf;

*      s historií:

o       zrod politických myšlenek a politické události býva­jí podmíněny různými historickými okolnostmi;

o       srovnávací analýze (např. revolucí) musí předcházet shromažďování his­torických faktů, historická metoda se proto uplatňuje význam­ně i v politologii;

o       z českých politologů bychom do této sféry zařadili P. Pitharta;

o       historické události ve svých teoriích zo­becňoval již Aristoteles nebo N. Machiavelli;

*      s ekonomií:

o       s ekonomií světovou a politickou: ekono­mika a politika se jako dvě oblasti společenského života lidí vzájemně ovlivňují jako málokteré jiné sféry, politická rozhod­nutí ovlivňují ekonomický růst, od ekonomické úrovně se od­víjejí preference voličů i jednání politiků;

o       tyto vzájemné souvislosti se snažil postihnout americký ekonom rakouského (moravského) původu J. A. Schumpeter;

o       propojení ekonomického a politického řádu obhajoval F. A. Hayek, P. Berger, M. Novák;

*      s právní vědou:

o       bez základních znalostí mezinárodního, ústavního nebo správního práva a volebních zákonů by se dnes nemohl obejít asi žádný politolog;

o       zajímavý vztah mezi těmito disciplínami jsme mohli nalézt ve Francii, kde na po­čátku století byla politologie považována za metodu zkoumá­ní ústavního práva;

o       v období první republiky zastupoval u nás tuto oblast vzájemných souvislostí Fr. Weyr, dnes např. V. Klokočka;

o       ze světových osobností byl profesorem veřejného práva např. politolog L. Gumplowicz.

*      s psychologií:

o       zvláště sociální psychologií: při výzkumech po­litického chování lidí se často uplatňují teorie jako psychoa­nalýza, kterou používá Freudův žák E. Fromm, který se mj. snažil vysvětlit, proč mají někdy lidé tendenci se podřizovat autoritám a totalitním režimům, nebo behaviorismus, který využíval např. H. Lasswell.

 

Tato stránka WWW je 2