4. Znaky a typy st., formy řízení st., právní st.

 

Znaky státu

Formy státu

Právní stát

 

Znaky státu

*      Specifickými znaky státu jsou:

*      a) organizace podle území

o       státní moc je nezávislá

o       omezená pouze rozsahem tohoto území a je vykonávana nad obyvatelstvem na tomto území

*      b) uplatnění státní moci

o       zvláštní veřejná moc, spočívající ve státním aparátu, který disponuje možností donucení

*      c) svrchovanost

o       = suverenita

o       a) výhradní a neomezená pravomoc státu vydávat a vymáhat zákony na stanoveném území a uzavírat mezinárodní smlouvy; vyplývá z podstaty státu a náleží k jeho hlavním znakům

o       b) formální nezávislost od vnější kontroly jiným státem nebo organizací

o       c) zdroj nejvyšší autority či vládní moci

§         v absolutních monarchiích (viz dále) byla svrchovanost zosobněna monarchou

§         v demokratických ústavách je svrchovanost vyhrazena lidu jako zdroji veškeré státní moci

 

*      Stát lze chápat v souhře několika protikladných skutečností:

o       a) jako vládu, exekutivní moc

o       b) jako souhrn a jednotu všech organizací, institucí a úřadů ve společnosti

o       legislativní, exekutivní a právní moc jsou chápány jako jediné

o       c) jako celou společnost v protikladu k rodině, skupinám, stranám či organizacím

o       d) jako útvar, v němž lid, vládnoucí moc a území spadají pod jednu podstatu

 

Formy státu

*      Za základní formy státu jsou obvykle považovány různé formy:

Monarchie

*      jedinovláda

*      forma vlády, kde hlavou politického režimu, státu je jedinec (panovník), např. král, císař, kníže, nejvyšší kněz ap.

*      ten má politická privilegiemi

*      moc:

o       získává zpravidla dědičně, výjimečně volen (král Jiří z Poděbrad)

o       drží si ji doživotně (popř. se jí může dobrovolně zřeknout abdikací)

*      monarcha tradičně chápán jako:

o       představitel a ztělesnění národa, kterému vládne

o       ztělesnění práva, čímž se monarchie liší od tyranie

*      z hlediska rozsahu pravomocí monarchy se rozlišují monarchie:

o       konstituční – moc panovníka je omezena ústavou; panovník má víceméně reprezentační a nadstranickou roli

o       absolutistické – panovník není ničím omezen, vládne absolutisticky

 

Republiky

*      forma vlády ve státě, v níž lid (demokracie) nebo jeho část (např. aristokracie, oligarchie, plutokracie) má suverénní moc

*      individuální nebo kolektivní hlava státu (např. prezident) jevolena a určité období, obdobně jako jeho zastupitelský sbor (parlament)

*      podle podílu pravomocí prezidenta a parlamentu se rozlišuje tzv.:

o       prezidentská republika, založená na systému prezidentském

§         prezident je hlavou výkonné moci relativně nezávislé na parlamentu a většinou bývá (na rozdíl od systému parlamentního) volen nikoli parlamentem, nýbrž v přímých volbách nebo voliteli

§         má rozsáhlé pravomoci, může vetovat zákony, rozpustit parlament a vypsat předčasné volby

§         v některých zemích (USA) plní prezident i funkci předsedy vlády

*      parlamentní republika, založená na systému parlamentním

o       pravomoci prezidenta, který je obvykle volen parlamentem, jsou omezeny

o       výkonná moc je přímo závislá na zákonodárné moci

o       parlament si může vynutit demisi vlády (vyslovení nedůvěry)

*      republika založená na smíšeném systému poloprezidentském

o       systém usilující o optimální propojení funkcí hlavy státu a parlamentu, popř. i s oddělenou legitimitou (prezidentské volby přímé nebo uskutečňované kolegiem volitelů)

o       vpraxi se vyznačuje výraznou úlohou hlavy státu pouze tam, kde může počítat s vlastní parlamentní většinou a podružnější úlohou, je-li parlamentní většina stranicky odlišná

o       často je výrazná úloha prezidenta redukována pouze na předem vymezené resorty, které jsou chápány jako nadstranické (obrana, zahraniční politika)

o       prvky systému poloprezidentského uplatněny mj. ve Francii, v Rakousku, na Islandu

 

Politické režimy

*      podle způsobu vlády lze rozlišit režimy politické jednotlivých států

Autokracie

*      samovláda

*      forma vlády, v níž se neomezená státní moc soustřeďuje v rukou jednotlivce (monokracie) nebo úzké skupiny lidí (aristokracie, plutokracie, oligarchie)

*      výkon moci se v autokracii opírá většinou o:

o       ozbrojené síly

o       byrokratickou státní správu

*      často se uchyluje k diktátorským formám vládnutí

 

Demokracie

*      řecky vláda lidu

*      termín, jímž se zpravidla označuje politický princip založený na:

o       účasti lidu na řízení společnosti

o       podřízení se menšiny většině

o       uznání svobody a rovnosti občanů

*      termín poprvé použil ve starém Řecku Hérodotos ve významu (na rozdíl od monarchie a oligarchie) vlády mnohých, charakterizované zejm. jako rovnost před zákony

*      Platón považoval demokracii za slabou, protože je v ní vláda rozdrobena; zdůrazňoval její nivelizační roli a charakterizoval ji jako rovnost stejně rovných i nerovných

*      Aristotelés pojímal demokracii jednak jako vládu mnohých (ve shodě s Hérodotem), jednak jako špatnou formu zřízení, které na rozdíl od politeie upřednostňuje prospěch chudých, nikoli všeobecný prospěch

*      pro moderní chápání demokracie je rozhodující období 1780 – 1800, kdy během Velké francouzské revoluce začala být demokracie (a slovo demokratický) chápána jako výraz sociální a politické síly, hnutí (nikoli pouze jako forma zřízení).

o       nové pojetí zevšeobecnělo v 19. stol.

o       ve 20. stol. stálo proti sobě pojetí demokracie liberální (založené na myšlence trhu a osobní svobody) a marxistické (založené na uskutečnění socialismu a komunismu).

*      moderní liberální demokracie je založena na třech komplexech všeobecných principů:

o       a) tradiční občanská práva;

o       b) předpoklad, že státní moc vychází z lidu, který ji ustanovuje a kontroluje a ukládá jí odpovědnost vůči všem občanům; předpokladem demokratické moci je ústavnost vlády, zákonodárství, zákonnost správy a nezávislé soudnictví (viz též dělba moci);

o       c) vůle lidu je uplatňována všeobecnými, přímými a tajnými volbami, vedoucími v zastupitelské demokracii k lidovému zastoupení

*      demokracie není jen označením politického systému, nýbrž je spjata s hodnotami (svoboda, rovnost) a se způsoby jednání (tolerance, ochota ke kompromisům)

*      na základě způsobu vlády lidu se rozlišuje demokracie přímá a zastupitelská

 

Totalitarismus

Viz téma č.3

 

*      na základě vztahů mezi centrální vládou a rozsahem regionálních kompetencí lze rozlišit stát:

unitární

*      stát s jedinou soustavou nejvyšších státních orgánů a s jedinou ústavou

*      politický systém je řízen z jednoho vládního centra, jehož zákonodárná, výkonná a soudní moc platí pro území celého státu

*      případné pravomoci regionálních a lokálních úřadů jsou pouze delegovány centrální vládou a mohou být kdykoliv odvolány

*      opak federálního systému

federaci

*      politická forma státního zřízení, ve které několik států tvoří jeden federální stát se společnou:

o       ústavou

o       státním občanstvím

o       nejvyššími státními orgány

*      část státních funkcí je vyhrazena společným federálním orgánům (zpravidla obrana, zahraniční styky, měnová politika)

*      ostatní funkce jsou v kompetenci orgánů jednotlivých členských států (především kultura a školství)

*      federace vzniká sloučením nezávislých států na základě mezinárodní smlouvy (USA) nebo rozdělením původního unitárního státu (ČSSR; viz též federace československá), a to buď:

o       na principu národnostním (Jugoslávie)

o       nebo na základě historických státních útvarů (SRN)

*      názvy členských států federace mohou být různé: republika (ČSSR, SSSR), stát (USA, Brazílie), země (SRN, Rakousko), kanton (Švýcarsko)

*      federální parlament bývá obvykle dvoukomorový

*      jedna z komor se skládá ze zástupců jednotlivých členských států

*      v ní platí obvykle v zásadních otázkách zákaz majorizace

*      volnější formou spojení států je konfederace

o       členové konfederace však (na rozdíl od federace) neztrácejí vlastní samostatnost jakožto subjekt mezinárodního práva

o       konfederativní orgány států zahrnují zejm. oblast zahraniční politiky, měnových otázek a obrany

o       jejich pravomoc není imperativní, rozhodnutí musí být schváleno kvalifikovanou většinou smluvních subjektů

o       některé konfederace států vyústily ve federaci (Německo, Švýcarsko), jiné zanikly, např. Senegambie

 

Právní stát

*      evropské pojetí právního státu vzniklo v Německu (19. stol.)

*      právní řád obsahuje ochranu a zabezpečení subjektivních práv

*      státní orgány mohou jen to, co je jim zákonem dovoleno

*      naopak občanům je dovoleno vše, co není zakázáno

*      předpoklady vzniku právního státu jsou:

o       jednak politické (demokratická forma vlády, oddělení politických stran od státu)

o       jednak právní (kontrola ústavnosti a zákonnosti, nezávislost rozhodování soudců, právní jistota aj.)

 

Tato stránka WWW je 4