8. Principy dělby státní moci, nejdůležitější složky st. m., jejich funkce a úkoly

 

Dělba moci

Decentralizace

Federalizace

Autonomizace

Moc zákonodárná

Moc výkonná

Moc soudní

 

Dělba moci

*      jeden ze základních principů demokratického uspořádání státu

 

*      horizontální dělba moci je rozdělení státní moci do tří autonomních mocí – orgánů:

o       zákonodárných,

o       výkonných,

o       soudních

*      jsou vzájemně:

o       neslučitelné,

o       nepodřízené,

o       nezodpovědné

*      teoreticky zásadu horizontální dělby moci formuloval J. Locke a dále ji propracoval a rozvinul Ch. Montesquieu

*      první praktickou realizací byla americká federální ústava z roku 1787, ve které se uplatnil vedle uvedeného rozdělení moci také tzv. princip brzd a rovnováhy, který zabraňuje, aby jedna složka získala dominantní postavení

 

*      výkonná moc (vláda, orgány státní správy, v některých politických systémech také prezident) musí být ústavní (tj. ustavená ústavním způsobem) a zákonná (tj. musí se řídit platnými zákony)

*      soudní moc musí být nezávislá na zákonodárných a výkonných orgánech (princip právního státu) a musí se řídit pouze platnými zákony

 

*      vertikální dělba moci je rozdělení kompetencí mezi ústřední a místní orgány

*      prvky vertikální dělby moci jsou:

o       decentralizace,

o       federalizace,

o       autonomizace

 

Decentralizace

*      organizační uspořádání rozdělující řízení něčeho do více organizačních jednotek

*      přenesení politické moci a odpovědnosti z ústředních orgánů na nižší a místní orgány (obec)

*      smyslem decentralizace je delegovat pravomoc a odpovědnost co nejblíže místa realizace rozhodnutí, a tím zvýšit účinnost řízení

*      stupeň decentralizace úzce souvisí s mírou demokracie

o       státy založené na nedemokratických principech se zpravidla vyznačují vysokou centralizací

*      decentralizace státu na nejvyšší úrovni mívá podobu federace

 

Federalizace

*      politická forma uspořádání státního zřízení, ve kterém jsou pravomoce rozděleny mezi ústřední (federativní) orgány a členy federace

*      ústřední orgány jsou nadřazeny pouze v problematice, která na ně byla delegována nižšími články vzájemnou dohodou

federace

*      politická forma státního zřízení, ve které několik států tvoří jeden federální stát se společnou:

o       ústavou,

o       státním občanstvím,

o       nejvyššími státními orgány

*      část státních funkcí je vyhrazena společným federálním orgánům (zpravidla obrana, zahraniční styky, měnová politika)

*      ostatní funkce jsou v kompetenci orgánů jednotlivých členských států (především kultura a školství)

*      federace vzniká sloučením nezávislých států na základě:

o       mezinárodní smlouvy (USA)

o       rozdělením původního unitárního státu (vznik ČSSR)

§         buď na principu národnostním (Jugoslávie)

§         nebo na základě historických státních útvarů (SRN)

*      názvy členských států federace mohou být různé:

o       republika (ČSSR, SSSR),

o       stát (USA, Brazílie),

o       země (SRN, Rakousko),

o       kanton (Švýcarsko)

*      federální parlament bývá obvykle dvoukomorový

o       jedna z komor se skládá ze zástupců jednotlivých členských států

o       v ní platí obvykle v zásadních otázkách zákaz majorizace (zákaz přehlasování)

*      volnější formou spojení států je konfederace

konfederace

*      spojení, spolek, sdružení, svazek

*      uzavírá se mezi organizacemi nebo státy sloučením některých politických, administrativních nebo ekonomických institucí, na které jednotliví členové přenesou část svých pravomocí

*      členové konfederace však (na rozdíl od federace) neztrácejí vlastní samostatnost jakožto subjekt mezinárodního práva

*      konfederativní orgány států zahrnují zejm. oblast:

o       zahraniční politiky

o       měnových otázek

o       obrany

*      jejich pravomoc není imperativní

o       rozhodnutí musí být schváleno kvalifikovanou většinou smluvních subjektů

*      některé konfederace států vyústily ve federaci (Německo, Švýcarsko), jiné zanikly, např. Senegambie

 

Autonomizace

*      udělení či nabytí autonomie, samosprávy

autonomie, relativní samostatnost vzhledem k okolí, možnost sám sobě ustanovovat zákony, právo na svobodnou správu

*      z řeckého autonomia (autos sám a nomos zákon)

*      a) ve smyslu autonomie státu (svrchovanost) nebo regionu (oblasti) oprávnění k samostatné legislativní, exekutivní (správní) nebo soudní činnosti

o       v případě satelitního státu nebo protektorátu je stupeň faktické či mezinárodním právem garantované autonomie vyjádřen v míře dozoru, který nad ní vykonává mocnější vnější autorita

o       autonomie etnických, národnostních nebo náboženských menšin má obvykle podobu regionální samosprávy v rámci určitého státu

*      b) ve smyslu autonomie institucí znamená autonomie:

o       oprávnění instituce vytvářet svůj vlastní statut (stanovy a interní směrnice)

o       nebo rozhodovat nezávisle na hierarchicky nadřízených nebo jiných vlivných institucích (např. autonomie České národní banky nebo autonomie univerzit)

 

Moc zákonodárná

*      v koncepci dělby moci orgán, jehož pravomocí je přijímat zákony

*      zpravidla parlament jako reprezentativní orgán

*      parlament může být buď jednokomorový, nebo dvoukomorový

o       přičemž druhá (horní - Senát) komora obvykle plní rovnovážnou funkci vůči komoře první (dolní – Poslanecká sněmovna)

*      v současnosti druhá komora většinou reprezentuje zpravidla princip regionálního nebo zemského zastoupení (u nás je horní komora – Senát konstituován jako orgán politických odborníků, jako pojistka demokracie)

*      v systému dělby moci je moc zákonodárná oddělena od moci výkonné a soudní

*      moc zákonodárná je stanovena obvykle ústavou

 

Moc výkonná

*      v koncepci dělby moci původně moc pověřená výkonem zákonů

*      v současných demokraciích soustava vládních a správních orgánů pověřených realizací zákonů a formulací politiky státu

*      na tomto základě také předkládá moci zákonodárné návrhy na přijetí zákonů

*      moc výkonnou tvoří:

o       vláda jako její vrcholný orgán

o       ministerstva

o       ostatní správní úřady

o       jiné subjekty veřejné správy

 

Moc soudní

*      v koncepci dělby moci funkce určitého typu státního orgánu, jejímž smyslem je:

o       rozhodování o vině a trestu,

o       rozhodování sporů,

o       ochrana práv osob a jiných subjektů práva

*      principem organizace a činnosti moci soudní je její nezávislost organizační a funkční

 

Tato stránka WWW je 8